Vlkodlačí básničky

1)
Lesem temným běžím,
své území střežím.
Najednou za cítím známou vůni,
bláhová dívka došla k tůni.
Vlka v sobě už neovládnu,
vím že kořist hravě zvládnu.
Proč šla jsi v noci do lesa ty trdlo?
jediným cvaknutím rozevřu hrdlo.
Voda v tůni barví se krví,
vlkodlak kořistí se živí.

2)
Venku je noc, temná a mraziváa na nebi hvězda, malá a zářivá.Na krajinu dopadá bílé světlo měsíčnívšude je klid, až na vytí vlkodlačí.
Po malé pěšince dívka běží,v boku ji píchá, jde se jí stěží.Přes hlavu kápi, na tělo plášť,cítí jen smutek a velikou zášť.
Běží a běží, polyká slzy,kdy už tam bude? Nejspíše brzy.Tak blíží se k cíly, rychle a jistě,však najednou zůstane stát strachy na místě.
Před ní se tyčí silueta hrozivá,Od huby jí kape tekutina mazlavá.Dlouhou má srst, a rysy vlčí,děsivý vlkodlak před dívkou se tyčí.
Dívka se vyděsí, a strachy zakřičía vlkodlak se ke skoku přikrčí.V tlamě mu svítí zažloutlé zubya rudá krev kape mu z huby.
Dívka chce utéci, už je však pozdě,už nelze se vyhnout té děsivé hrozbě.Vlkodlak skočí, zuby nacenídívka se zhroutí, to je konec její.

3)
Když se mlha v lese zvedá
Je v pozoru býti třeba
Přichází každou noc

Děti strachem brečí
Všichni se svíjí v křeči
Už je to tak

Hlídka na věži vesnici střeží
On však velmi rychle běží
Nebezpečí je zde

Kdo utíká toho chytí
V žádné síni se nesvítí
Všude je tma

Je to znát,vy máte strach
On promění vás v prach
Mnich tiše kleje
Vlkodlak na lovu je

Cítíš jeho dech
Máš strach a ne vztek
Už se blíží chladný dotek

Je to znát,vy máte strach
On promění vás v prach
Mnich tiše kleje
Vlkodlak na lovu je

Kdo přežil, ten jen mlčí
Svému štěstí, tomu jen vděčí
Je čas z vesnice odejít

Je to znát,vy máte strach
On promění vás v prach
Mnich tiše kleje
Vlkodlak na lovu je

4)
V temném lese zahouká sova,
pamatuj má drahá slova.

Poslouchej pečlivě, nedej se do prava,
stane se z tebe jen vlčí potrava.
Na suchou zem snáší se prach,
při vití vlků dostaneš strach.

utíkej rychle, ty malá miško,
nebo ti pejsek rozerve bříško.
Dereš se houštím, jak divá zvěř,
moc času nezbívá a to mi věř.

Slzy ti stékaj po bledé tváři,
měsíček na cestu jasně ti září.

Zapraská větvička, ozve se řev,
jen jedna rána a ztrácíš krev.

Padáš na zem, snažíš se zvednout,
a tvé tělo začíná blednout.

Hledíš ze země do korun stromů,
už nevěř na návrat zpět domů.

Tak skončí jehňátko, co sejde z cesti,
nikdy do neminou ukrutné tresty...